ALPSKÁ MISE 17. – 26. 6. 2011

Rakouské Alpy - GG + soutěsty a Orlí hnízdo. Dovolená 2011

Právě je 24 Led 2019 07:57


!!!POZOR!!! - je to román, extrémě dlouhé :computer: na cestě se nám to tak nezdálo...
časem bude připravena i verze ke stažení.. jakože záchodová knihovnička :eg:
(a ta knihovnička ke stažení je tady: http://www.edisk.cz/stahni/63180/Alpy_2011_pdf.pdf_1.15MB.html)

ALPSKÁ MISE
17. – 26. 6. 2011


Obrázek

DEN 1. – pátek 17.6.2011
Odjezd a příjezd


Příprava na cestu byla celkem rychlá – pokud do toho nebudu započítávat servis motorky probíhající od jara – včetně přezutí nových papučků a plány a představy, honící se nám v hlavách už od loňského léta. Nacvakat do navigace vše potřebné a pobalit malou hromádku předem určeného oblečení s sebou už pak byly maličkosti.
Den před odjezdem jsme měli dovolenou oba, abychom se dospali a připravili na cestu. A klasika, Češi jedou na dovolenou, tak jsem nasmažila řízky do chleba.

Obrázek

V pátek 17.6. vstáváme brzo. Na sedm je naplánovaný odjezd a ten plníme i s malým předstihem. Chceme ujet mrakům, které se ženou ze severu.
Plánovaná cesta byla:
Prostějov – Brno – Znojmo – Hollabrunn – Krems a.d. Donau – Amstetten – Weyer – Radstadt – St. Johan im Pongu a Maria Alm.
Natankováno bylo od včerejška a tak se nebudeme ráno zdržovat. V plánu jsou dvě tankovací zastávky po cestě. Taky jsme to tak zvládli – první pumpa v Kremsu ( cca 12l, 17 €), kde si dává Mirek RedBulla, co nám dá křídla. A to jsme ráno u Znojma a pak tady u Kremsu navlhli deštěm, ale jedem dál, to zvládneme. Druhá zastávka proběhne v Liezenu, kde už jsou všude kolem hory – podle mého opravdové hory a slunce nad hlavou.
Dáváme si „oběd“, pití a trochu se protahujeme. (Tady tankujeme cca 10l, 14 €.)

Obrázek Obrázek

K prvnímu cestovnímu dni jsem si udělala jen poznámky v bodech:
- v Rakousku mají jiné značky než u nás, malované autíčko na dálnici (kam jsme se, ani nevím jak, dvakrát nechtěně dostali),
- ty štíty skal – to jsou opravdu krásné hory, zvlášť na první pohled a když jsou ozářeny sluncem,
- někdo tě za českými hranicemi klidně pustí, ale najde se i blbec, který ti to tam v klidu pošle v plné rychlosti,
- zatím určitě o víc jak 80% lepší silnice, jen „kopec“ z Bischofshofenu do Maria Alm je rozdrbaný a s kusem čerstvého asfaltu, který klouže a je tam velké klesání,
- jet kolem Dunaje a zřícenin a hradů, co jsou na jeho březích – to je pokoukání.

Ve čtyři hodiny přijíždíme k penzionu Tyrol v Maria Alm (http://www.pensiontyrol.com/). Máme za sebou 493 km, 9 hodin cesty, 2 zastávky, trochu deště i sluníčko.
A máme toho tak akorát.
No a hory jsou tu opravdu horovanější.

Obrázek

Jdeme se vybalit a na večeři v sedm sedáme ke stolečku s výhledem ven – na vrcholy. Dlabeme fazolovou polévku, kuřecí prso s hranolkama a zeleninový salát.
Po půl deváté se přesunujeme na pokoj, že dáme sprchu a půjdeme spát (a to nám jedna postel vrže, už jen když se na ni podívám a druhá je ještě trochu pofidérnější, ale spát se na ní dá, jinak pokojíček máme útulný podhorský, s dřevěným stropem a vlastní koupelnou).

Dobrou a ráno uvidíme, co dál.

DEN 2. – sobota 18.6.2011
Vodou za vodou


Tak jsem ale večer vytuhla dřív, než si dal Mirek sprchu. A teď ráno vím, že mám všechny svaly na svých místech, jen je rozhýbat. No a když rozděláme závěsy, počasí se od včerejška pokazilo. Venku je mračnově bílo a hory nejsou, protože jsou schované v mracích. A samozřejmě – prší.
Vstáváme a jdeme na snídani. Káva s mlíčkem chutná trochu jinak než u nás a kuchař aktivně peče domácí chléb – to bude vydatná snídaně na celý den.

Obrázek

Počasí se trochu umoudřilo, tak balíme do batůžku deštník, foťák a nějaké penízky a jdeme obhlédnout městečko. Nádherný kostel – s vysokou věží a nazdobený, čistý a květinami osázený hřbitov (http://de.wikipedia.org/wiki/Maria_Alm_ ... ernen_Meer).
Sice jsem si opakovala němčinu, ale zasekla jsem se na pumpě u otázky „Grüss Gott. Verkaufen Sie..?“ a nákup dálniční známky na moto (€ 8,-) musel dokončit Mira. Ale nákup v Bille proběhl bez problémů.
Vyjdeme procházkovým tempem až nad Maria Alm a za 2,5h jsme zpátky na penzionu a vyrazíme na výlet na moto – oteplilo se na 16°C, ale je tak nějak pocitově chladno – tak bereme i termoprádlo.

Obrázek Obrázek

Cíl dnešní cesty je soutěska: Sigmund-Thun Klamm. Mira natankuje na naší Shellce (€ 10) a jedem! Navigačka nás táhne do Saalfeldenu, tunelem dlouhým 5,1 km pod Zell am See do Kaprunu a tudy přes město pěkně nahoru do kopců. Pak se sice musíme vrátit na 1. spodní parkoviště, ale neva. Na hlavy nám ale padá nějaká voda. No, když nemůžeme na hory kvůli vodě, tak si dáme tuhle soutěsku, která vodou zásobí elektrárnu.
V kase zaplatíme dva dospělácké lístky celkem za € 6,80 a vyrážíme na 30ti minutovou procházku po dřevěných lávkách skrz skálou vymleté koryto. Zvuk a síla průzračného proudu je ohromující. Koukat dolů do vody nebo po skalách kolem – na každém kousku je co vidět – třeba i stará čarodějnice. Nahoře je branka a hned za ní přepad z přehrady.

Obrázek Obrázek

Tam se otáčíme a vracíme lesem dolů k parkovišti. Ještě poprchává, ale až sjedeme do města, určitě to přejde. Na zpáteční cestě nám slunce opravdu ozářilo štíty hor. To si užívám.
Po třetí hodině jsme z výletu zpět a na „kopci“ už se stahují těžké tmavé mraky – rozhodíme proschnout oblečení po deštíku i propocené termoprádlo.

Na zítra to vypadá na volný den – dnes byly zrušeny i slavnosti Slunovratu a prý mají padat doslova hovna s háčkama. No, dlouho to netrvá a začíná pršet a teplota jde dolů.
Jdu si dát sprchu a Mira studuje mapu. Do večeře ještě času dost, takže relax.
A co k ní? Květáková polévka + vepřový plátek s červenými fazolemi a vařeným bramborem.
Ohráli jsme karty a je devět a zaleháme do postelí.

Venku už není ani 10°C a prší – co bude zítra?

DEN 3. – neděle 19.6.2011
Nedělní ochutnávka


Dnes měla přijít do hor zima. Je osm, vstáváme a jak je venku uvidíme až dole u snídaně – máme totiž úplně zamlžená okna. Přes noc pršelo – tady v údolí. U snídaně se hory přestaly tvářit, že tu jako vůbec nejsou a vystoupily z mraků – s čerstvým sněhem.
Na předpovědích běží teploty v 17-1900m kolem 2°C, tady je sotva 10°C a kape. To už není zrovna moc moto počasí. Takže si uděláme volný den – a ani trochu nezávidíme chlapům ze Středočeska, kteří dnes vyráželi motmo domů.

Obrázek Obrázek

Jestli platí to, že 11 hodina rozhodne, tak dnes to tak opravdu vypadá a venku vylezlo sluníčko. A i když se mraky netváří moc přívětivě, sem tam se objeví i modrá obloha. Ještě chvíli povídání a pak se oblečeme a jdeme na oběd do „centra“. V restauraci jsme dostali německý Speisekarte, ale milé číšnici je jasné, že čistě německy nemluvíme a donese nám hned i anglický. Objednávku zvládneme v němčině. Mira si dává domácí gulášovku s pečivem (fakt voní jako guláš, vypadá tak i chutná) a jako hlavní chod steak se smaženými cibulovými kroužky a zelenými fazolkami obalenými slaninkou – hovězí je prý z místní Milky :) já si dala tradiční – wiener schnitzel mit kartofel a mističkou brusinek. Plné talíře, výborné jídlo a i s pitím jsme ve 30 €.
Pak se ještě projdeme městečkem pro pohledy – na památku, rodičům a znovu se kochat alpskou architekturou.

Obrázek

Když jsem už doma nakousla, že bych ráda zakešila jednu z místních krabiček – zamířili jsme ke Královské koruně (http://coord.info/GC2V2BY). Jdeme kolem ní vysekanou trávou a když instruuju chlapa, kde ji může najít a co to může být, chytí do jedné díry, že se mu nezdají šutříky a jasné – je tam! Zapíšeme, schováme a já mám rakouský suvenýr.
A už na nás zase padají kapky. Nakonec do penzionu dobíháme za deště a rozprší se fest, jen co zavřeme dveře.
Dneska teda z projížďky opravdu nic nebude.

Obrázek Obrázek

Před pátou jsme se sebrali a šli si sednout k našemu stolečku, abychom byli mezi lidmi. V půl sedmé zavoní i nám pod nos hrachová polévka a za ní následuje Znojemská s rýží. Mirek jí rýži. Tak to vidím prvně! :) Pak si ještě zahrajeme karty, Mira lupne čaj i pivo (tentokrát kvasnicové) a před 22h šupeme nahoru do postele.
Uvidíme, co ráno – předpovědi nic extra, ale hory jsou teď čisté :)

DEN 4. – pondělí 20.6.2011
Krimmler Wasserfälle


Probouzíme se v 7 hodin, i když jsme včera byli vzhůru skoro do desíti. V půl osmé lezu z pelechu a přemáchnu prádlo, ať jsme hned v osm na snídani.
Teploměr venku ukazuje necelých 10°C a předpověď hlásí na dnešek přeháňky a oblačno. Rosničky to tu mají zmáklé – jen se občas seknou o den. Nejméně vhodné počasí ukazují na dnešek právě pro Maria Alm. Proto se rozhodneme vyjet ne úplně daleko, ale tady odtud je vše slušně dostupné.

Obrázek Obrázek

Volba padá na známé Krimmler wasserfälle – Krimmelské vodopády. Při nejhorším se někde na cestě otočíme, kdyby to bylo opravdu špatné. Předpověď ale nekecá a pár kapek necháváme „doma“ a jedeme jen s mraky. V Krimmlu trefíme parkoviště pro moto na druhý pokus – dívejte se, jak je značené „malovaným“ piktogramem motorkáře – je to poslední parkoviště vpravo před stoupáním do pryč. Využíváme skříňky pro motorkáře na uschování helem a vybavení. Tedy po menším boji se zámkem č. 7 :) .
Při prvním zajetí až za Krimml – za tunel na vyhlídku – koukáme na vodopády z druhého kopce a tento pohled se dnes bude opakovat v různých úhlech. Nicméně – zpět na vodopády. Přes pokladnu, kde necháme € 2,50 za dospělého, se stoupáním lesem vydáváme pomalu nahoru. Ráno jsme si do těch 10° oblékli termoprádlo a stejně nám po cestě byla slušná kosa. Teď se ale prádlo začíná potit a cítím, jak mám mokrý i zadek. Každopádně na zastávkách s pohledem na padající vodu se nadýcháme kvalitně okysličeného vzduchu a klesající mlha nám chladí obličeje. Pokračujeme mezi důchodci, rodiny s dětmi i českými turisty vzhůru.
Fakt nádhera – tříštění mas vody a opar všude kolem v lese je něco uchvacujícího, co v Čechách rozhodně nenajdeme.
U kiosku si dáme zmrzku a pití na zchlazení s tím, že to zkusíme vyjít až nahoru. A provozovatel se směje, že lidí v motohadrech tam zas tolik vidět není. Jenže dojdeme na začátek lesa a pohled na lámající se cestu nás odrazuje hlavně díky botám. Jinak by to problém nebyl.
Ten máme trochu po cestě dolů – Mirkovi boty odírají kotníky a já cítím zase malíčky.

Obrázek Obrázek

Zpět dole jsme nakoupili pohledy a znovu pití. Když jsme šli nahoru, fotil nás maník, jako snad všechny návštěvníky – ale dát šest euro za jednu fotku, to mi přijde opravdu až moc.
Na parkovišti vyhlašujeme čůrací a oddychovou pauzu a domlouváme se, že pojedeme nahoru na Gerlos a projedeme si tam ty fajn zatáčky.
Vyjíždíme nahoru a mezi zatáčkami se nám otevírají nádherná, luxusní velehorská panoramata. No, já se kochám, že si můžu hlavu vykroutit, ale pevně se držím, abych se nezapomněla a neskončila někde v příkopě.

Bohužel, celé to projet nepůjde. I když už máme nachystané peníze na mýtné, neutratíme je. Hned za bránou totiž stojí cestářské vozy a fréza a kolem jsou vidět značky – od vyjetých kolejí, přes práci na silnici až po omezení na 30 km/h. Ne, že by se tam dalo jet třikrát rychleji, i když jsou tam tací, co lítají jako šutr. My se tedy otáčíme a vracíme se zpět – i tak je to krásný zatáčkovitý sjezd. Ještě se zastavujeme na jedné vyhlídce naproti vodopádů a kocháme se výhledem nejen na vodu a místo, kudy jsme před hodinou šlapali lesem, ale i na zasněžené vrcholy NP Hohe Tauern ve výšce cca od 2,5km do 3,5km. A pak už osmdesát kilometrů cesta domů přes Krimml, Mittesal, tunelem pod Zell am See a Saalfenfen.

Obrázek

Po cestě se řadíme do kolony. Říkám: „Tam musí být brzda!“ Asi za druhým kruhovým objezdem se dáváme do pohybu a když jedeme kolem příčiny zdržování, Mirek prohlásí „Kdyby jenom jedna!“ To už vidím, co před námi jelo :) Ve stylu To je dost, žes nás taky jednou vyvez míjíme 5 nebo 6 kousků naleštěných domácích barevných traktůrků s plným osazenstvem pánů a dam rozesmátých na všechny strany. No co, my máme dovolenou – nespěcháme – užíváme si.

Tankujeme zase až na naší Shellce za € 16 cca 11,5litru. Ráno jsme vyjeli po 9h, vrátili jsme se v půl čtvrté, najeli celkem 162km.

Nejdřív trochu zchladneme, pak oba proletíme sprchou a ještě před večeří stihneme skočit do Billy na nákup na zítra – snad vyjde počasí na ten opěvovaný a všemi navštěvovaný alpský vrchol. Dnes jsme už měli hlad, takže na zítra balíme svačinu :) .

Venku je příjemných 17°C a k večeři je bramboračka následována medailonky dvou barev s hranolkama, pažitkovým máslem a zeleninovým salátem. U stolu nám přibyli dva strávníci, čtyři se k němu vlezeme a navíc si máme co povídat. Zdravím tátu se synem z Kostelce nad Č.l. na CB 1300.
Po večeři se s Mirkem rozloučíme a ještě se větráme na gauči na terásce, než nás déšť a chlad zažene dovnitř. V posteli si povídáme a když začínám psát dnešní zápisek, je devět a Mirek usíná. Takže rychle dopíšu, zhasnu a také usínám, ať jsem ráno čilá a můžu uvěřit rosničkám ve velmi slunečný a teplý úterní den :)

DEN 5. – úterý 21.6.2011
Když všichni, tak já taky!


Budíme se a to se nám snad zdá! Raní kolorit? Slyšíme jezdit auta po mokru – otevřeným oknem vidíme šedé mraky a veranda je vlhká. Tož to teda ne, já chci na výlet!
Jdeme na snídani a koukáme u toho na předpověď a na to, jak to momentálně vypadá venku po okolí. Tak v Maria Alm se drží mraky v údolí. Sedí jako poklička na hrnci a nahoře na kopcích je modro, azuro, jen pár těch neškodných bílých obláčků. Padá jasné rozhodnutí – jedeme tam, kde musí být hezky, aby to za to stálo. Hora hor, kde snad už všichni motorkáři byli – čeká na nás Gross Glockner.
Vzhledem k tomu, že tady je 17°, nahoře bude určitě chladněji. Oblékáme termo a stejně jako kluci na dalších dvou moto vyrážíme po deváté od penzionu. Zasekaným Saalfeldenem, pak náš oblíbený dlouhý tunel a pokračujeme po Hoch Alpen na GG – podle směrovek to není zase tak daleko :) .

Obrázek Obrázek

Poslední dvě vesničky a jsme u mýtné brány. Tady ještě musím napsat, že jak jsou všude kolem krávy, tak tady je změna – je tu totiž nějaký „wild animal park“ a tak za ohradou a stromy vidím prvně v životě opravdového živého zubra.
Vystojíme si frontu a u okýnka dáme € 19 za mýtné na moto a dostaneme informace, nálepku a účtenku. Před bránou trochu kolona a za bránou skupina dojčlanďáckých motorkářů.
Asi to napíšu rovnou – půlka Němců tu jede v reflexních vestách a druhá jsou debilové, kteří letí jak šutr, předjíždí a jsou to vůbec magoři. Další takovou nepochopitelnou skupinou jsou otrikotovaní cyklisti, kteří se řítí se šlapáním do pedálů dolů z kopce, předjíždějící brzdící motorku i auto v protisměru a před zatáčkou, do které nevidí. Jak řekl Mirek – nepoužívají mozek, protože to by nikoho normálního nemohlo napadnout. Pak už jen někteří řidiči aut a velké autobusy, které se snaží šplhat do velehorských výšin. Tím bych negativní výčet brutálního provozu ukončila. Měli jsme jet jindy – 21. červen a začátek léta láká všechny :)
A teď už jen ta pozitiva: ty vole, to je štreka!!! fakt mám respekt a obrovský. Těch zatáček, vraceček, levá, pravá, kilometry dobrého asfaltu (ale momentálně i pár úseků, na kterých se pracuje – vyfrézováno, čerstvě zaasfaltováno), dva tunely, ve kterých je mokro a kape tam na hlavu, ale zimní krápníky už roztály a pak jsme najednou nahoře!

Obrázek Obrázek Obrázek

To o panorámatech by tady vyznělo jako hodně velké klišé – tohle je fascinující nádhera, kterou nám příroda předvádí. Opravdu NĚCO! Tak vysoko jsem nikdy nebyla.
Ale to je všechno, nic víc tady čekat nemůžu – ono taky – co bych chtěla?
Jo vím – „mrmltírla“. Jenže v poledne je na ně asi pozdě nebo jsou na ně moc ty davy lidí, ale dnes se mi prostě nezadařilo a hvízdajícího chlupáče jsem neviděla – jen ty plyšové v suvenýrech. Nemůžu mít všechno hned.

Projdeme se, pokocháme se výhledem na ledovcové koryto – krásný přírodní úkaz s modrou vodou v jezírkách. Jen opravdový vrchol GG je schovaný v bílém oblaku. A vše kolem je pokryto sněhem. Je tu prostě a jednoduše krásně.
Jen mrtě lidí – jak na Václaváku.

Ale pojedeme zpátky dolů. Kolem značek upozorňující na murmeltiery (jo, ty zvířátka, co o nich píšu a melu – sviště). Zastavujeme na parkovišti pod Edelweiss Spitze – papala a bumbala pauza a fotíme hory a já takhle poprvé v červnu šlapu ve sněhu. Nahoru na ES nejedeme – v tom provozu, který tu teď je, si řidič nic neužije.
Sjíždíme zpět k mýtné bráně, kde si dáme poslední pauzu před přímou cestou „domů“. Stojíme vedle dvou kabrio poršátek 911, tak koukám, jak rychle umí zaklapnout střechu.
Pak už si užívám cestu a kochám se horami kolem – z údolí vedoucí silnicí vypadají jinak.

Obrázek

V půl třetí stavíme u penzionu – máme za sebou cca 150km. Mirek shazuje termo, do sebe hodí housku a jednu cabanossi nožičku a vyrazí se ještě projet „přes kopec“ do St. Johanu. Motorka je přece hlavně pro jednoho, tak ať si taky něco užije sám, když už mě nemusí mít za sebou. Já si dám zatím sprchu, přemáchnu propocené termo a dopíšu poznámky.
Když se ve 4h vrací s dalšími 65km na tachometru, akorát mě z lavičky zahánějí dovnitř kapky deště. Ale je to jen přeháňka a za chvíli je zase azuro.
Po dojezdu Mirek natankoval za € 16 cca 11 litrů.

Teď máme čas do večeře – oba vymydlení, relaxujem – co včíl?
Udělám Mirovi masáž zad, pak zajdeme zakrýt motorku a sedneme si venku na čerstvý vzduch.
Před tři čtvrtě na sedm se odebereme na vývar s nudlemi a zeleninou a pak nám na stole přistane talíř s ňam kuřetem na paprice a s těstovinami. Mirek si dá ještě pivo, ale v osm se stejně sebereme na pokoj, i když je venku krásný večer.

Obrázek

A brzo spát, ať jsme vyspaní na ráno – i když to ještě nevíme, co nás čeká. Počasí je zatím ve hvězdách nebo v horách. Plány máme různé, tak zase uvidíme ráno, podle aktuálního stavu.

DEN 6. – středa 22.6.2011
Návrat do doby dávno minulé


Ráno se budím v půl sedmé a venku to vypadá na sucho a snad i sluníčko. Ptáci řvou, ale ještě je brzo, tak se překulím a zavřu oči.
Když jdeme na snídani, sedí na Maria Alm opět poklička z mraků, ale rosničky předpovídají slunečný a pěkně horký den. Bouřky přijdou zítra.
Mirek si dá míchaná vajíčka, já sýr a salám na domácí chléb.
A plánujeme výlet na sever do Německa. Slunce se snaží a snad to teda vydrží a užijeme si cestu – tentokrát jak za krásami přírody a pěknými cestami, tak za historií – na Orlí hnízdo.
Nekvaltujeme – máme na to celý den, tudíž no stress :) .

Obrázek

Dnešní zápisek píšu až v posteli – dřív nebylo kdy:
Ještě, než jsme po snídani vyjeli, byla obloha modrá, takže plán cesty byl zvolen výborně. V Saalfeldenu jsme za chvíli a tady tentokrát kruhový objezd opouštíme směrem na Lofer. Před námi je úžasná cesta – mezi horami, údolím se zatáčkami. Jen se před námi táhne kamion. No co, odpoledne to budou traktory se seny a bagry :) .
Pak se cesta zvedá a najednou jsme v Německu. Cestou přes Ramsau do Berchtesgadenu jedeme mezi poli, kopečky a po luxusních moto cestách – na užití si projížďky.
V Berchtesgadenu je objížďka – nahoru k Orlímu hnízdu se momentálně (teď červen/červenec 2011) z města nedostanete, ale když ho profrčíte skrz směrem na Salzburg, tak odbočkou na Unterau se dostanete až na parkoviště k restauraci Obersalzberg Gasthof. Tady mají motorky vyhrazené parkování až pomalu u vchodu do restaurace – teď u stolečků pro hosty a parkovné jsou € 3 (http://maps.google.cz/maps?q=47.630653, ... rent=5,0,0).

Vysvlékli jsme vše přebytečné, protože už i tak nám bylo fest horko. Přes parkoviště aut a autobusů jsme přešli ze schodů ke kasse místních DB Obersalzbergbus a koupili si zpáteční lístek po € 15,50. A protože jsme měli ještě dost času, tak krom nanuku (jsou tam suvenýry i občerstvení), Mirek připomněl muzeum v původní vile AH. Zase zpět přes parkoviště a objekt není značen jako muzeum, ale jako Dokumentation Obersalzberg. Vstupné jsou € 3 a dostali jsme letáček v češtině a českého „průvodce“ – zatavenou A4 s informacemi. Pro anglicky mluvící je možnost zapůjčit ukecaného průvodce do ruky. Neměli jsme zase tolik času, abychom šli prozkoumat bunkry, ale jinak se výstava zabývá všemi významnými tématy nacismu v okruzích např. Mýtus a kult vůdce, Aktéři režimu, Aparát teroru a vyhlazování, Druhá světová válka,…atd. Prostě to chce víc času.
Místo na mě působilo divně, jestli to byla ta historie nebo hrozné dusno, nevím.

Pak jsme se akorát včas vrátili na autobus. Měli jsme ve 12:15 nasednout do č.1. Bus přijel a za chvíli nás vpustil dovnitř. Odjíždí se přesně! Vždy, na nikoho se nečeká. Busy jsou klimatizované a tak nám bylo za chvilinku mnohem líp než venku, kde už bylo 25°C. Cesta trvá 15 minut. Pořádné stoupání, vracečky, luxusní pohled ze strmého kopce dolů, co není pro slabé povahy a nahoru pořád není vidět.
Mezi 2 tunely si vyslechnete hlášení v němčině a angličtině se základními informacemi.
Ještě poslední zatáčka a otevře se před námi prostorné parkoviště. Autobusy otevřou dveře a vypustí nás téměř před okénkem, kde si rovnou určíme, kdy se chceme vrátit zpět dolů. Odjíždí se každých 25minut. Dostaneme razítko s časem na náš palubní lístek a máme hodinu a čtvrt na prohlídku. K odjezdu se musí návštěvníci dostavit 10min předem a my se vracíme ve 13:55. Nejdřív se podíváme ještě od zábradlí, jak to tu vlastně vypadá. Za mě – jsem unešená z toho, co vidím - nádhera.

Obrázek Obrázek

Pak se vydáme k tunelu. Chladný a vlhký průchod, který teď nadšeně uvítáme, vede přímo k původnímu výtahu, který nás během pár okamžiků vyveze skálou nahoru do Kehlsteinhausu. Je to hromadný výtah, takže jsme se tam vešli ve velké skupině i s kočárkem a se psem. Nahoře se dveře otevřou a po průchodu na terasu je první, na co narazíme, česká třída na výletě. Jo, Češi jsou fakt všude.
Z původní vůdcovy vily je luxusnější restaurace a uvnitř vily je ještě chodba s nástěnnou historií a promítací sál. A kde se venku procházeli pohlaváři Třetí říše jsou postaveny nahusto stolečky pro hladové a žíznivé návštěvníky.
Těm se vyhýbáme a míříme na vyhlídku ke kříži s Edelweiss, nejen symbolu Alp (http://en.wikipedia.org/wiki/Leontopodium_alpinum). Odtud je nádherný výhled na všechny strany – pohled na Königsee, protože je jasně, je čistě vidět Salzburg a vše do vzdálenosti 80km. Nad hlavami nám létají vrány (nebo havrani) a využívají termiku. My se jimi bavíme a užíváme si pálícího sluníčka.
Nedivím se, že měl tohle místo AH rád, vůbec ne – nebýt historie, která se tu plánovala, bylo by to kouzelné místo. Kocháme se – tenhle výlet i cena za to stojí.

Obrázek Obrázek

Zpět k autobusu se vracíme pěšky po cestičce z kopce (a nohy zase protestují proti motobotám). Ještě máme chvíli čas, chladíme se u vstupu do tunelu. Klimatizovaný bus, 17minutové cesta dolů, při které si ještě naposledy užíváme výšky a nezapomenutelných pohledů.

Nakonec zavrhujeme dát si oběd v Gasthofu – pojedeme raději „domů“. Ale tady ještě poznámka: na ceduli téhle restaurace je uvedeno: Hausgemachte Gulaschsuppe € 4,40 a hned další řádek Gulášová polévka. Škoda, že už byl foťák schovaný, když jsem si toho všimla – asi je tu Čechů opravdu hodně.
V oblečení už máme slušný bazén, tak rychle vyrazit, ať se zchladíme. Berchtesgaden je zasekaný, asi není dimenzovaný na takový provoz, ale mají krásné stylové nádraží.
Pak si řidič užije cestu se zatáčkami a já se kochám.
Tenhle výlet se nám jednoznačně vydařil.

Po cestě jsme se ještě zastavili v Loferu v Hondě – došel nám cestovní sprej na řetěz a tady měli nový. To Mirek zvládnul i s angličtinou :) Já zatím obhlížela oblohu. Začaly se stahovat šedé mraky a nevypadaly zrovna lákavě. Ještě to máme do penzionu cca 26km. Těsně před Saalfeldenem padají velké těžké kapky, ale jsou jen varováním.
Po 16h dojedeme do Maria Almu, zaparkujeme úplně slití, propocení a s pusou od ucha k uchu a když zavřeme dveře do pokoje, venku se zatáhne, začne fučet a spustí se silný déšť a do toho hřmí. Tak to mám takovou první alpskou bouřku.
Zatím rozvěsíme motohadry a dáme sprchu a jdeme si sednout na bar na colu. K večeři je výborná frankfurtská polévka a klasické knedlo-(knedlík koule)-vepřo-zelo. Po večeři zamícháme karty a kecáme u toho s Jirkou a Jardou od Plzně, se kterýma dnes sedíme u stolu a se kterýma jsme se včera míjeli na GG.
V půl deváté balíme – ještě zakrýt moto a hotovo. Teda ještě dopisuju poznámky a Mira mi radí s mapou..
A venku? Další dávka fijavice a slejvák. No, jak to vypadá, rosničky na zítra hlásily déšť.
Ještě slyším v deset zvon z kostela, poprvé jdeme takhle pozdě spát.

Obrázek

DEN 7. – čtvrtek 23.6.2011
Státní svátek


Vstáváme až na budík. Dřív se nám dnes prostě nechce. Přes noc pršelo a ráno ještě taky. U snídaně se obloha tváří, že bude modrá se sluníčkem, ale z okna jde chlad a silnice zatím čvachtá. Za chvíli to vypadá líp a tak dnešním plánem bude okružní jízda.
Nejdřív chceme ale do Billy na nákup svačiny, ale až u vchodu zjišťujeme, že je zase nějaký další státní svátek (Boží tělo), tak nic. A je mi jasné, proč ráno dokola vyzváněl zvon. Ještě natankujeme za € 11 – včera jsme prý jezdili snad na výpary, že jsme vyjeli tak málo z nádrže.

Obrázek Obrázek Obrázek

Vyjedeme z Maria Alm, přes kopec, kde se pracuje, takže se semaforem, směrem na Dienten. Tam pokračují oslavy svátku – zastavujeme a čekáme, až přejde průvod krojovaných vesničanů, s kapelou, děti pobíhající kolem, slunce na obloze – léto, dovolená, takhle to má být. Další zastávka je až na jihu v Taxenbachu – kousek, asi 25km. Okružní jízda se totiž láme u vodopádu-soutěsky Kitzlochklamm.
Místo je dobře značené – vede nás až k parkovištím – jedeme pořád, přes dřevěný mostek a pak doprava po úzké cestě nahoru, kde už to vypadá, že dál už snad nic není, ale dojedeme až na vyštěrkované parkoviště ke kase.

Obrázek Obrázek

Na informačních cedulích okoukneme trasu a co na ní můžeme vidět. Chceme si projít okruh po lávkách, schůdcích a průchodech tunely, vykutaných ve skále. Celkový čas je předpokládaný na 70 minut. U pokladny zaplatíme € 4 za dospělého a jdeme. U moto jsme nechali helmy, opět pozdě nám dochází, že táhnout s sebou bundy je zbytečné. Za chvíli se totiž potíme a vysvlékáme. Stoupáme po dřevěných můstcích, šlapeme schody někam do nebes, užíváme si mosty i kovové schody s gumovými výplněmi roštů, takže se nám jde dobře. Mokrá skála sice občas klouže a tak jsem ráda za zábradlí. Na výhledech fotíme a já akorát prohlašuju, jak je tu krásně :) .
Na konci chvíli posedíme u kříže k neštěstí, které se tu stalo v roce 1974, a druhou cestou lesem se vrátíme na parkoviště. Uznáváme ale, že druhou soutěsku – Liechtensteinklamm, dneska nedáme. Takže nebude okružní jízda…

Obrázek

Vracíme se stejnou cestou a před Dientenem stavíme a Mirek fotí kostel na zeleném kopci, za kterým se z mraků ukazují skály. Jak jedeme domů, mraky se stahují. Ale říkáme si, že to ještě vydrží a stavíme se po druhé hodině na oběd opět v restauraci v městečku, když na penzionku nic nemáme. Sotva si sedneme k polévce (zase gulášovka, mimochodem hooodně mastná), začíná kapat, pak víc pršet, tak se stěhuju vedle Mirka, protože mi krápe na záda. Jako hlavní vchod máme Boloňské špagety, ale to už prší hodně a přesouváme se k jinému stolu. Při přenášení věcí se zableskne a pak přijde taková rána hromu, až sebou cuknu. Tak tohle je bouřka! Během jídla se bleská, hřmí, déšť zvolňuje i přidává, ale rozhodně neustává. Nic naplat, musíme ten kilometr a půl do penzionu absolvovat v dešti. Ještě, že je to jen takový kousek, ale i přesto pak putují všechny věci na sušení do kotelny.
Převlékneme se do suchého a teplého a jdeme na čaj, někteří s rumem, a na karty do jídelny. Vydržíme tu až do večeře, při které se naprosto nelidsky přecpeme zeleninovým krémem a masovým špízem s brambory z Retzu (nastrouhané a asi upečené v pekáči na vrstvu, jinak by to bylo takové víc bramborákové).
Je čtvrt na devět – dopiju colu, dám sprchu a dneska padnu. Venku prší.

DEN 8. – pátek 24.6.2011
Relaxační dovolená


Je pátek a je léto. Večer jsme viděli předpověď pro ČR a nebyla nic moc a tady jsme na tom stejně. Večer už bouřka nepřišla, za to déšť neustal a teď mrholí. Vypadá to na celý mokrý den. Před snídaní kontrolujeme věci v kotelně a přes noc všechno uschnulo.
Na snídani ochutnávám lívanečky – výborné, plácla jsem na ně bílý jogurt a pocárala je medem – osvěžující ňamka. Mirek pokračuje na vlně kaiserek s jahodovou marmeládou.
Venku přestalo mrholit, tak se Mira zvedá a jde zakrýt motorku. Jirka s Jardou pro změnu odkrývají a chystají se na cestu domů.
My si uděláme volný den. Nejdůležitější body dovolené nám vyšly na jedničku, takže i když nebude parníček na jezeru a romantická procházka po Zell am See nebo nádrže v Kaprunu a i když tyhle poslední dva dny tady se bude počasí tvářit neletně, jsem moc spokojená.
Když je takhle, to není ani na tu pěší túru nahoru do hor, na které se díváme od stolu. Kluci vyrazili včera, když my jeli za vodopády, a bouřka je chytila nahoře.
Dáme si prostě relax, vyrazíme do městečka a uvidíme. Třeba už budu mít svého vlastního mrmltírka :) .

Obrázek

A den probíhá následovně – válenda :) Ale ne úplně. V jedenáct jsme vyrazili na procházku. Kolem hasičů, kteří chystají stanici na slavnosti, přes Billu. Jak Mira řekl, celý rok šetříme a tady si koupíme ke křupavým kaisersemmel bio mini salami – klobásky, nějaké mlsání, pití a jablíčka.. a na odpoledne moccacino ze Swiss mléka – osvědčené, vyzkoušené a dobré.. jo a dnes žádná zmrzka – venku je jen 12°C.
Nákup do batůžku, pečivo do ruky a jdeme ještě obejít obchůdky. Maminkám přivezeme zpátky semínka na zahrádky – edelweiss, alpský enzian a mix kvetoucího kytí. No a já mám svého chlupatého mrmlíka! :) Hnědý, měkký, heboučký – ten už s námi zůstane.
Po návratu se pustíme do jídla, pak mastíme žolíky a když se jdu sprchnout, Mira si hraje s navigací. Teď kostel vyzváněl 15h, dopisuju poznámky, Mirek usnul a vedle na Shellce na sebe pořvávají motoHelmuti.

Na večeři má být gulášovka a grilované maso. Ještě mám ale čas, tak courám prstem po mapě.
A grilování bylo, i když venku prší – plátek kuřecího, plátek sýra, výborná grilovaní klobása, k tomu rozpečená bagetka a salát a zeleninka. Zase jsme přejezení :) .
Po jídle jsme mastili karty u popíjení velkých čajů s rumem. Dokompletovala jsem taky sbírku sáčků od cukrů na celý horoskop. A na závěr jsem ještě poprosila kuchaře o recept na ten domácí chlebík, kterým se ke snídani krmím celý týden. A dostala ho!
Je po deváté a jdeme zalehnout. Venku mokro, ale snad bude ráno líp.

DEN 9. – sobota 25.6.2011
Relaxační dovolená pokračuje


Předposlední den, nebo vlastně poslední, protože zítra hned po snídani budeme uhánět domů. Přes noc nás pořád něco budí – Mirek nemůže vůbec usnout, na mě pak z okna spadne sušící se atlas, otlačím si nejdřív kyčel a pak rameno a Mira ráno odhání mouchy, které si na něj pořád sedají.
Při snídani koukáme na aktuální stav venku – na východě prší, na západ jen mraky, v polohách 1600m 3 a méně stupňů. V předpovědi mraky, déšť a vločky. Venku na teploměru sotva 10°C. To je teda fakt trochu kosa.
Rádi bychom někam na výlet, ale tohle počasí na to není.

Na pokoji trochu rozhodíme prádlo, ať víme, v čem pojedeme domů a co se bude dát pobalit. Ostatní hosté už odjíždějí – ale odpoledne prý přijede další dávka, jen my máme opravdu dlouhý pobyt :) .

Obrázek Obrázek Obrázek

Nakonec nám den ubíhá relaxací, kartami, tulením, balením, mapou a plánováním. Venku se sice trochu oteplilo, ale to je tak všechno. No co – dovolená, tak se má odpočívat.

Odpoledne se přesuneme na bar, ať jsme mezi lidmi. Nahlašují se noví hosté a zjišťují co-kde-jak, tak se dělíme o zkušenosti, které jsme tu nasbírali při cestování.

K večeři je česnečka (horká a silná) a steak s fazolemi v omáčce a pečené brambory + volské oko. Na trávení ještě zaléváme jídlo posledním Staropramenem a platíme účet za dovču – k ubytování (celkem za € 508) se přidalo 10 piv, asi 17 čajů plus nějaký rum do nich, coly a kafe. No za dva lidi na 10ti denní dovolené jsme toho zas tolik neutratili :)
Před osmou jsme zpět na pokoji – dáváme voňavou sprchu a zalezeme do postele. Ráno chceme vstávat před sedmou, dobalit věci, posnídat a vyrazit.

DEN 10. – neděle 26.6.2011
Cesta domů


Ráno se budíme nechutně brzo. Tak nechutně, že budík bude v 6:45 zvonit až za hodinu. A venku? Dneska venku fakt prší.
Mirek po sedmé hodině nastrojí motorku na cestu všemi našimi 4 zavazadly.

Lehká snídaně byla to poslední, co jsme v penzionu měli. Pak už přišlo na řadu jen rozloučení a – premiéra nepromoků. Jinak to nejde. Ale říkáme si, že to třeba za kopcem bude jiné, že zase jen sedí poklička.
Je devět a vyjíždíme. Prší a teploměr ukazuje 12°C. Plexi u helmy se mi mlží zevnitř, jak je mi pod nepromokem a v termu teplo.

Z Maria Almu přes klouzavý kopec do Bischofshofenu – všude je mlha a déšť. A protože máme tu dálniční známku, najíždíme na rychlosilnici.
Natankováno máme, takže nás čeká dlouhá ubíjející, ale ubíhající cesta – v dešti, mlze a mracích. Před jedním z tunelů mrholí a po jeho projetí následuje vydatná sprcha. U Salzburgu stavíme na pumpě (zase 11litříků za € 16 – nejdražší benzín, co vůbec bereme). Teče z nás voda, z motorky a brašen taky. Mirek říká, že ničím takovým ještě nikdy nejel. Po cestě padají i krupky. Zima, mokro, to teda díky za rozloučení, Alpy. Hovna s háčkama a to doslovně.
Vyjíždíme na další kus cesty – směrem kolem Mondsee a Attersee – za krásného počasí by to byla kochačka. Teď se kolem nás po jezerech valí jen bílá mračna. Pak dále na Wels a Haid a Linz – furt prší. Mirek to má pevně v rukou, tak frčíme dál…

Konečně přestává pršet! Stavíme na parkovišti v Haagu. No fakt :) Už svítí sluníčko – hurá, nepromoky dolů! A rukavice – mám úplně černé ruce. Zatím nic takového moje rukavice neprojely, tak barvily na 100%.
Je poledne, dáváme si pauzu – pití, svačina a první placený záchod, který v Rakousku používáme.
Máme za sebou půlku cesty – propršených 250km.

Znovu vyjíždíme na Amstetten, kolem Ybbsu na St. Pölten. Tam jsme odbočili a udělali ještě zastávku na tankování a pak kolem kostela v Herzogenburgu pokračovali na sever na Krems, kolem Dunaje, přes který pěkně fučelo dál na Hollabrunn. A odtamtud už na Znojmo, Brno a domů.

Čím blíž k hranicím, tím to bylo znát. Vesničky už nebyly alpské, nazdobené, silnice byly o něco horší.
Hned za hranicí je změna nejmarkantnější. Sádroví trpaslíci, casino, bordel – a ty cesty! Stavíme hned za hranicí, abychom se protáhli (zajímavé, že při cestě na dovo nám to tak vůbec nepřišlo) – už nás bolí zadky a těch 130km domů už dáme na dojezd. Spadne na nás ještě pár kapek a pak až za Brno jedeme po mokru.
A ať mi nikdo netvrdí, že to, čemu se u nás říká dálnice, myslí někdo vážně. Že se za války stavěly dálnice z panelů? OK, ale v tom případě naše republika někde hodně zamrzla. Tak naklepaný a umrtvený zadek jsem opravdu dlouho neměla. Celkem ty poslední kilometry stály za to – zvlášť, když musíte na záchod - to drncání bylo fakt dost nepříjemné.

Obrázek Obrázek

A pak už doma :) Před půl pátou – cesta cca 7+ hodin, dvoje tankování, dvě protahovací pauzy, opět nějakých 500+km, půlka humus počasí, ale nepromoky fungovaly na jedničku.

Vysvlečeme všechno prádlo, vybalíme, nacpeme pračku, rozmrazíme večeři, dáme horký čajík a pak už jen sedneme k fotkám, než odpadneme do hajan.

Tahle alpská dovolená, plánovaná a vysněná, se nám povedla.

Shrnutí:
délka dovolené: 10 dní
ujetá cesta: 1700 km
útrata – celkem cca 960 €:
- ubytování, jídlo – 700 €
- benzín, mýtné, atd. – 170 €
- vstupné, suvenýry – 90 €

Fotogalerie uložena: (větší rozlišení než tady v článku.. ale originál velikost jen na vyžádání mejlem :D)
http://fotoalba.cz/alba/a-delka/2340567

Adelaide + B1200Mirek
fotky: autoři
Vytvořeno: 14 Pro 2011 12:37
od: Adelaide
Změněno: 14 Pro 2011 13:01
od: Kedar
Zobrazeno: 4770
Zobrazit téma

Vrátím se do báze poznatků


cron